USA: Rozdělování rodin škodí dětem a rodinám

Rodiny migrantů překračují Rio Grande, aby se dostaly přes hranice do Spojených států, přihlásily se úřadům a požádaly o azyl, vedle mezinárodního mostu Paso del Norte, poblíž El Pasa v Texasu, pátek 31. května 2019. © 2019 Christian Torrez/AP Photo © 2019 Christian Torrez / AP Photo

(Washington, DC) – Úřady Spojených států oddělují na hranicích děti migrantů od jejich rodin, což způsobuje vážné a trvalé škody, uvedla dnes organizace Human Rights Watch. Výbor Sněmovny reprezentantů USA pro dohled a reformy uspořádá 12. července 2019 slyšení o vládní politice rozdělování rodin.
Human Rights Watch z rozhovorů a analýzy soudních spisů zjistila, že děti jsou pravidelně oddělovány od dospělých příbuzných jiných než rodičů. To znamená, že děti jsou často odebírány z péče prarodičů, tet a strýců a dospělých sourozenců, i když se prokáží opatrovnickými dokumenty nebo písemným zmocněním od rodičů. Rodiče jsou od svých dětí násilně oddělováni také v některých případech, například když má rodič záznam v trestním rejstříku, a to i za drobný přestupek, který nemá vliv na jeho schopnost pečovat o dítě. V důsledku toho byly v případech, které prověřovala organizace Human Rights Watch, děti ve věku pouhých 5 let drženy v zadržovacích zařízeních pohraniční stráže bez svých dospělých pečovatelů.
„Slyšení v Kongresu je prvním krokem k tomu, aby se zohlednila a řešila obrovská újma způsobená dětem a jejich rodinám v zadržovacích celách na hranicích,“ řekl Michael Garcia Bochenek, vedoucí poradce pro práva dětí v organizaci Human Rights Watch. „Vysocí imigrační úředníci by měli využít této příležitosti, aby uznali tyto vážné obavy a oznámili okamžité ukončení rozdělování rodin.“
Pětiletý honduraský chlapec zadržovaný na stanici pohraniční stráže Clint v Texasu řekl právníkům, že když byl se svým otcem zadržen na hranicích, „imigrační agenti mě od otce okamžitě oddělili. Byl jsem velmi vyděšený a měl jsem strach. Plakal jsem. Otce jsem už nikdy neviděl.“ Nevěděl, jak dlouho byl od otce odloučen: „Jsem vyděšený, vystrašený a smutný.“ V jiném případě osmiletý honduraský chlapec zadržený v Clintu se svou šestiletou sestrou řekl: „Vzali nás babičce a teď jsme úplně sami“. Nevěděl, jak dlouho byli od babičky odloučeni: „Jsme tu už dlouho.“
Human Rights Watch provedla rozhovory s 28 dětmi a dospělými a přezkoumala dalších 55 místopřísežných prohlášení podaných u soudu a pořízených od dětí a dospělých umístěných v zadržovacích celách na texaské hranici mezi 10. a 20. červnem 2019. Human Rights Watch identifikovala 22 případů, v nichž jedno nebo více dětí popsalo nucené odloučení od člena rodiny, obvykle během několika prvních hodin po zadržení. Tři právníci Human Rights Watch se účastnili týmů, které tato prohlášení shromažďovaly, aby se ujistily, že podmínky jsou v souladu s dohodou o urovnání. Tato dohoda stanoví standardy pro podmínky, v nichž jsou děti migrantů zadržovány.
Žádný federální zákon ani předpis nevyžaduje, aby byly děti po zadržení na hranicích systematicky oddělovány od širších rodinných příslušníků, a neexistuje ani požadavek na oddělení dítěte od rodiče, pokud rodič nepředstavuje pro dítě hrozbu.
Od amerických pohraničních úředníků se vyžaduje, aby identifikovali děti, které jsou oběťmi obchodování s lidmi – například děti, které jsou převáženy za účelem vykořisťování – a přijali opatření na jejich ochranu, ale všechny případy oddělování rodin, které prověřovala organizace Human Rights Watch, se týkaly dětí, které cestovaly s příbuznými, aby požádaly o azyl, připojily se k jiným rodinným příslušníkům nebo k obojímu, přičemž nic nenasvědčovalo tomu, že by byly oběťmi obchodování s lidmi.
V červnu 2018 Trumpova administrativa oznámila ukončení vládní politiky násilného rozdělování rodin poté, co záběry dětí v klecích, uniklé nahrávky pohraničníků vysmívajících se plačícím dětem a další zprávy o rozsahu a dopadech politiky administrativy vyvolaly pobouření veřejnosti.
Případy, které Human Rights Watch přezkoumala, ukazují, že násilné rozdělování rodin pokračuje. V případě jiných příbuzných než rodičů je násilné oddělování zřejmě běžnou praxí a pro mnoho dětí může být odloučení od příbuzných, kteří sloužili jako hlavní pečovatelé, stejně traumatizující jako odloučení od rodičů.
Od července 2018 do února 2019 oddělili američtí pohraničníci od rodičů nejméně 200 dětí. Často neuvedli jasný důvod oddělení, zjistil přehled deníku New York Times; v některých případech agenti rozdělili rodiny kvůli drobným nebo velmi starým trestním odsouzením.
Imigrační úřady nikdy nezveřejnily počet příbuzných jiných než rodiče, kteří byli na hranicích násilně odděleni od dětí.
Násilné oddělení je traumatizující jak pro děti, tak pro dospělé. Oddělené děti, s nimiž organizace Human Rights Watch vedla rozhovory, popisovaly bezesné noci, potíže se soustředěním, náhlé změny nálad a neustálou úzkost, což jsou podle nich stavy, které začaly poté, co je imigrační agenti násilně oddělili od jejich rodinných příslušníků.
Většina oddělených dětí, s nimiž jsme vedli rozhovory, uvedla, že má v USA rodiče nebo jiné příbuzné, ale rodinní příslušníci, s nimiž organizace Human Rights Watch hovořila, uvedli, že se je pohraničníci nepokusili kontaktovat.
Aby se předešlo poškozování dětí a dodržovala se zásada celistvosti rodiny, Human Rights Watch naléhavě žádá, aby:

  • Zastupující komisař Celní a pohraniční ochrany USA nařídil imigračním agentům, aby udržovali rodiny pohromadě, pokud dospělý nepředstavuje pro dítě jasnou hrozbu nebo pokud rozdělení není jinak v nejlepším zájmu dítěte. Toto rozhodnutí by měl učinit licencovaný odborník v oblasti péče o děti, například sociální pracovník, psycholog nebo psychiatr, který má vzdělání a kompetence pro práci s dětmi.
  • Úřad generálního inspektora ministerstva vnitřní bezpečnosti by měl systematicky přezkoumávat všechny případy rozdělení rodin, včetně rodinných příslušníků jiných než rodičů, aby zjistil, zda rozdělení bylo v nejlepším zájmu dítěte.
  • Kongres by měl zakázat rozdělování rodin, včetně dětí a jejich sourozenců, prarodičů, tet a strýců nebo bratranců a sestřenic, s výjimkou případů, kdy je rozdělení v nejlepším zájmu jednotlivého dítěte.

„Pohraniční agentura potřebuje od administrativy jasný pokyn, aby ukončila násilné rozdělování rodin a další zneužívající praktiky,“ řekl Bochenek. „A je na Kongresu, aby zajistil dohled, který zajistí, že to pohraniční agentura dodrží.“

„Nulová tolerance“ a systematické rozdělování rodin

V květnu 2018 oznámil tehdejší generální prokurátor Jeff Sessions politiku „nulové tolerance“, podle níž budou rodiče – včetně žadatelů o azyl – stíháni za nelegální vstup a jejich děti budou rodičům násilně odebrány a překlasifikovány na „děti bez doprovodu“. Personální šéf Bílého domu John Kelly ten měsíc řekl National Public Radio: „

Americká unie občanských svobod (ACLU) podala žalobu k soudu, aby přiměla vládu USA zveřejnit, kolik dětí bylo v rámci této politiky odděleno od svých rodičů. Úřady se snažily tyto informace poskytnout a nakonec soudu sdělily, že v květnu a červnu 2018 bylo od rodičů násilně odděleno více než 2 700 dětí. Dne 20. června 2018 vydal prezident Donald Trump exekutivní příkaz, který podle něj ukončil politiku násilného rozdělování rodin jeho administrativy.

Vládní zpráva zveřejněná v lednu 2019 zjistila, že násilně od rodičů byly odděleny „tisíce“ dalších dětí, a to od mnohem dřívější doby, než administrativa dříve přiznala. Uniklý návrh politického dokumentu potvrdil, že úředníci administrativy diskutovali o politice rozdělování rodin již od konce roku 2017.

Vláda přiznala, že násilné rozdělování rodin pokračovalo i po vydání exekutivního příkazu. V soudním podání z letošního února uvedla, že mezi 26. červnem 2018 a 5. únorem 2019 došlo k nejméně 245 rozdělením. Do konce května se jejich počet zvýšil na 700, uvedla ACLU. V některých případech je vyvolaly drobné, nenásilné přestupky – v jednom případě 20 let staré odsouzení za nenásilnou loupež a v jiném držení malého množství marihuany, v případech, které prověřil deník New York Times. Ve většině těchto případů nebyly uvedeny podrobné důvody odloučení.

Tyto údaje nezahrnují počet dětí, které byly násilně odloučeny od jiných příbuzných než od rodičů.

Děti rozrušené bez rodičů

Děti popisovaly dny, kdy nevěděly, kam byli jejich rodiče odvezeni a kdy, pokud vůbec, se znovu setkají. Například sedmnáctiletý chlapec ze Salvadoru, se kterým byl veden rozhovor v Clintu, uvedl, že on a jeho matka přešli mezinárodní most před 16 dny. Řekl:

Představili jsme se agentům pohraniční stráže, kteří nás poté rozdělili. Odmítli nám vysvětlit, proč tak činí. Od té chvíle nevím, kde je moje matka. Nevím, jestli je moje matka ve Spojených státech nebo někde jinde, a dokonce ani to, jestli je naživu. Měla jsem o ni obrovský strach.“

Děti odebrané babičkám, tetám a strýcům

Dvanáctiletá dívka, která cestovala do USA se svou babičkou a osmiletou a čtyřletou sestrou, uvedla, že je pohraničníci vzbudili ve tři hodiny ráno dva dny předtím, než mluvila s právníky:

důstojníci nám řekli, že nám babičku odeberou. Babička se snažila policistům ukázat papír podepsaný rodiči, že babička byla svěřena do péče. Policisté tento papír odmítli s tím, že musí být podepsán soudcem. Pak policisté mou drahou babičku odvedli. Od té chvíle jsme ji neviděli. . . . Když si na to vzpomenu, je mi občas do pláče. . . . Moje sestry jsou stále rozrušené, protože ji mají moc rády a chtějí být s ní.

V jiném případě žena, která vychovávala svou neteř, uvedla, že jí pohraničníci řekli, že notářsky ověřené opatrovnické dokumenty, které jim ukázala, jsou „ve Spojených státech k ničemu“. Agenti jí řekli, že má počítat s tím, že bude od své neteře oddělena, jakmile budou převezeny ze zpracovatelského střediska Ursula v texaském McAllenu, zařízení často nazývaného perrera, což znamená „psí bouda“, kvůli jeho zadržovacím kotcům s řetězovým plotem.

Jedenáctiletý chlapec, který cestoval do USA se svým tříletým bratrem a jejich osmnáctiletým strýcem, aby unikl násilí gangů v Hondurasu, uvedl, že ho a jeho bratra pohraničníci oddělili od strýce, když byli zadrženi, asi tři týdny předtím, než s ním Human Rights Watch hovořila v Clintu:

Pohraničníci nás donutili sedět v kruhu, pak nás naložili na nákladní auta a převezli. Nevím kam. Můj strýc se představil jako náš strýc. Agenti nám řekli, že budeme rozděleni. Bylo to pro mě strašně smutné. Nevím, kam strýce poslali. Nedovolili nám, abychom se rozloučili.“

Human Rights Watch v našich vlastních rozhovorech a prohlášeních, která jsme přezkoumali, zjistila mnoho dalších takových případů. Například:

  • Dvanáctiletá dívka z Guatemaly uvedla, že ji pohraniční agenti oddělili od její tety a bratrance, když všichni tři vstoupili do Spojených států na začátku června, tedy 15 dní předtím, než na pohraniční stanici Clint hovořila s právníky.

  • Osmnáctiletý chlapec právníkům řekl, že do Spojených států přijel se svou tetou, která se o něj starala doma v Guatemale. Řekl, že poté, co ho pohraničníci před třemi dny od tety oddělili, „jsem plakal a neřekli mi, kam jdu.“
  • Dvanáctiletá dívka ze Salvadoru uvedla, že ji a její sedmiletou sestru předešlého dne oddělili od babičky poté, co překročily hranice Spojených států a přihlásily se příslušníkům pohraniční stráže.

Sourozenci nuceně odděleni

Sedmnáctiletá dívka ze Salvadoru právníkům řekla, že do Spojených států vstoupila se svým osmiměsíčním synem a starší sestrou. Pohraničníci „nás oddělili krátce po příjezdu do USA asi před třemi týdny a od té doby jsem s ní nesměla mluvit.“

Šestnáctiletá dívka ze Salvadoru při rozhovoru v Clintu uvedla, že byla se svou pětiměsíční dcerou oddělena od své dvacetileté sestry a tříletého syna své sestry, když byly zadrženy tři dny předtím, než mluvila s právníky v Clintu. Později jí pohraničníci sdělili, že její sestra a synovec byli propuštěni a posláni k rodinným příslušníkům.

Čtrnáctiletá guatemalská dívka uvedla, že ihned poté, co se svou osmnáctiletou sestrou překročily řeku a vstoupily do Spojených států – nebyla si jistá, jak je to dlouho -, nás pohraničníci „postavili do řady a zkontrolovali nám kůži a vlasy. Tehdy mi sestru vzali a já se o ni teď velmi bojím. Nevím, kde je a jestli je v pořádku.“

Dospělí opatrovníci vrácení do Mexika bez dětí

Human Rights Watch již dříve identifikovala rozdělování rodin, ke kterému dochází v souvislosti s protokoly o ochraně migrantů (MPP) neboli politikou „zůstat v Mexiku“, v jejímž rámci byly desítky tisíc převážně latinskoamerických žadatelů o azyl vráceny do Mexika, kde mají čekat, než budou jejich žádosti vyřízeny ve Spojených státech. V rámci MPP agenti rozdělují rodiny, které spolu cestovaly na hranicích. Děti, včetně některých s psychickými problémy, byly pohraniční hlídkou odděleny od opatrovníků, kteří nejsou jejich rodiči, klasifikovány jako „cizí děti bez doprovodu“ a zadrženy o samotě. Mezitím byli jejich dospělí rodinní příslušníci posláni do Mexika na dobu trvání jejich azylových případů, což může trvat měsíce i roky. Zůstat v kontaktu je obzvláště obtížné pro rodiny rozdělené v rámci MPP, protože ti, kteří jsou nuceni čekat v Mexiku, nemusí mít přístup k mobilnímu telefonu nebo pevné lince.

Rodiny jsou během pobytu v pohraničních celách rozděleny

Pokud oba rodiče cestují společně, otcové jsou často odděleni od zbytku rodiny. Například třiadvacetiletý muž z Hondurasu uvedl, že on, jeho žena a jejich dvě děti byli všichni na jedné pohraniční stanici: „Od rodiny jsem byl oddělen téměř okamžitě. Svou ženu a děti jsem za tři dny, co jsem tady, viděl jen jednou.“ A co se stalo? Pětiletá dívka řekla právníkům, že její otec byl oddělen od ní a její matky, když byly zadrženy v McAllenu.

Dospívající, kteří jsou drženi na stejné pohraniční stanici jako jejich rodiče, často uváděli, že byli rozděleni, pokud jsou oni a jejich rodiče různého pohlaví. V takových případech, i když jsou oni i jejich rodiče ve stejném zařízení, vyprávěli, že mají se svými rodiči jen malý nebo žádný kontakt. Například:

  • Patnáctiletá dívka z Hondurasu uvedla, že byla oddělena od svého otce ve dvou celách, kde byli zadrženi. „Jsem ve smíšené jednotce s otci a jejich dětmi, takže nevím, proč nemohu být s tátou,“ řekla právníkům.
  • „Byl jsem pět dní oddělen od matky a velmi jsem se bál, protože jsem nevěděl, co se děje se mnou nebo s matkou,“ řekl šestnáctiletý chlapec z Guatemaly.
  • Šestnáctiletá dívka z Hondurasu uvedla, že byla se svým otcem dva dny držena v oddělených celách bez jakéhokoli kontaktu. „Otce jsem viděla až… až když si nás zavolali, aby nám sejmuli otisky prstů a vyfotografovali nás. Do té doby nám nebylo dovoleno se vidět, i když otec opakovaně žádal, aby mě viděl,“ uvedla dívka.

Hraniční agenti někdy rozdělují děti mezi rodiče a každému z nich přidělí během pobytu v cele jedno nebo více dětí. „Naše rodina je držena v oddělených celách, jeden syn se mnou a jeden syn s mou ženou,“ řekl 29letý Guatemalec. Hondurasanka, rovněž 29letá, uvedla, že když ji, jejího manžela a jejich dvě děti zadrželi, „y dceru a mě téměř okamžitě oddělili od manžela a syna. Od našeho příjezdu před třemi dny jsem manžela a syna viděla pouze jednou.“

Někteří z dětí zadržovaných na pohraničních stanicích mají sami děti a někteří z nich cestovali do Spojených států s manželi nebo dlouhodobými partnery.

V jednom takovém případě šestnáctiletá dívka uvedla, že poté, co se svým snoubencem a jejich roční dcerou uprchli před násilím gangů v Salvadoru, oddělili pohraničníci jejího snoubence od ní a její dcery. Právníkům řekla:

Všichni jsme byli velmi rozrušeni. Naše dítě plakalo. Já jsem plakala. Můj snoubenec plakal. Ptali jsme se strážců, proč naši rodinu rozdělují, a oni na nás křičeli. Byli na nás velmi oškliví a zlí. Křičeli na něj přede všemi, aby si sedl a přestal se ptát. Od té doby jsme ho neviděli.

V jiném případě patnáctiletá dívka, která uprchla z Guatemaly se svým manželem a jejich osmiměsíčním synem, uvedla, že na hraničním přechodu požádali o azyl: „Řekli jsme jim, že cestujeme jako rodina a chceme být spolu. Byl však od nás oddělen a já nevím, kde je teď. Neslyšela jsem o něm a mám o něj strach.“

Trauma z násilného odloučení

Patnáctiletý guatemalský chlapec řekl organizaci Human Rights Watch, že se cítí „opravdu zoufale a má zlomené srdce a strach“ poté, co byl násilně oddělen od svého otce poté, co je pohraničníci zadrželi. Popsal dva měsíce, které strávil odloučen od svého otce:

Je opravdu těžké být odloučen od mého otce. Nevím, kdy ho budu moci vidět, a jsem z toho opravdu smutný. Protože myslím na tátu a na to, že jsem bez něj, mám potíže se soustředit ve třídě. Je pro mě těžké dávat pozor na to, co bych měl dělat. Cítím úzkost a mám velké obavy. Jsou dny, kdy nemám vůbec chuť k jídlu. Nikdy předtím jsem s jídlem problém neměla, a myslím, že kdybych nebyla tak smutná z odloučení od táty, neměla bych s jídlem problém ani teď. . . . Když začnu myslet na to, co se stalo, je mi smutno a začnu plakat. To se mi nikdy předtím nestalo. . . . Tohle je nové. Je to způsobeno stresem, který teď prožívám.“

Rozdělení rodiny způsobuje vážné a dlouhodobé poškození. Jak uvádí Americká pediatrická akademie: „vysoce stresující zážitky, jako je rozdělení rodiny, mohou způsobit nenapravitelné škody, narušit strukturu mozku dítěte a ovlivnit jeho krátkodobé i dlouhodobé zdraví. Tento typ dlouhodobého vystavení vážnému stresu – známý jako toxický stres – může mít pro děti celoživotní následky.“

„Tento druh stresu činí děti náchylnými k akutním a chronickým stavům, jako jsou extrémní úzkost, deprese, posttraumatická stresová porucha, hypertenze a srdeční choroby,“ napsali loni dva pediatři v listu Houston Chronicle.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.