X

Ochrana osobních údajů & Soubory cookie

Tato stránka používá soubory cookie. Pokračováním souhlasíte s jejich používáním. Zjistěte více, včetně toho, jak cookies ovládat.

Mám to!“

Inzerce

„Kód 99, JIP, kód 99, JIP“ Slova, která lékař nikdy nechce slyšet. Slova, která znamenají jediné. Slova, která přinášejí zkázu tolika lidem. Slova, která jsem nechtěl slyšet při své druhé noční směně s doktorem Goldnerem. Slovo kód se v nemocničním prostředí používá v tolika různých situacích, ale shoduje se v jednom – smrt, žádný srdeční tep. Někdy se kód vztahuje k několika dalším věcem, ale většinou, když se v interkomu ozve slovo kód, nemocnice se napne a připraví se na to, že poběží na místo kódu.

Přibližně o půlnoci přišel Zondervan (jména změněna kvůli identitě), který měl potíže s dýcháním a bylo mu nevolno. Doktor Goldner zahájil vyšetření jako obvykle v domnění, že jde o něco rutinního. Postupem času se Zondervanovi dýchalo stále hůře a hůře. Zondervan měl také plicní hypertenzi. Doktor Goldner promluvil s manželem a navrhl, aby byl Zondervan intubován, aby si jeho dýchací systém odpočinul. Po intubaci se Zondervanův zdravotní stav neustále zhoršoval. Těžko se dostavoval puls a nakonec byla zavedena centrální linka do stehenní tepny. Poté byl Zondervan odvezen na CT a následně na jednotku intenzivní péče.

Noc pokračovala stejně jako předtím, velmi rušně, pacient za pacientem přicházel kvůli tomu a tomu. Měli jsme jeden upravený úraz. Nějaký muž byl opilý, řídil v jednu nebo ve dvě ráno čtyřkolku a naboural. Zlomil si ruku a obličej. Celou noc se zdálo, že je všech 11 lůžek pohotovosti obsazených.

Předtím, než přišel Zondervan, jsem mluvil s doktorem Goldnerem o kódech. Ptal jsem se ho, jak často přicházejí a jak často k nim v rámci nemocnice dochází. Řekl, že se nestávají příliš často, ach, jak se tato slova ukázala být osudnými. V tom shonu, kolem čtvrté hodiny ranní, když jsem seděl v křesle a četl si knihu o buněčné a molekulární biologii, se z interkomu ozvala ta strašná slova: „Kód 99, JIP, kód 99, JIP“. Oči se mi zvětšily a já tam seděla a nebyla si jistá, jestli mám jít, nebo ne. Doktor Goldner mě zavolal s sebou a spěchali jsme na JIP. Když jsme dorazili, uviděli jsme to, co jsme vidět nechtěli, ale co jsme tolik očekávali. Byl tam Zondervan, zakódovaný přímo před našima očima. V místnosti bylo asi patnáct lidí, někteří prováděli resuscitaci, jiní se jen dívali, zatímco její manžel nevěřícně přihlížel. Po třech nebo čtyřech minutách se obnovil puls, slabý puls. Zondervan kód přežil, ale neočekávalo se, že se dožije rána. Ukázalo se, že měla oboustrannou plicní embolii.

Ta noc mi navždy zůstane v paměti. Nikdy nezapomenu na modrou tvář smrti. Byla to moje první zkušenost se smrtí a nebude poslední, tím jsem si jistá. Je to tak neskutečné. To, že jsem tu osobu viděla živou a čilou, a pak byla mrtvá, jen tak během čtyř hodin. Opravdu to člověka donutí přemýšlet o lidech, které potkává. Kolik z nich zemře poté, co je potkáte?“

Inzerce

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.