Deformované lebky byly odznaky příslušnosti

Když Hunové ve 4. století n. l. vtrhli z ruských stepí na římské území v západní Eurasii, obecně se má za to, že na ně byl děsivý pohled.

Strach nevyvolávali jen tím, jak byli oblečeni, jak byli vyzbrojeni nebo jak nemilosrdně drtili všechny, kdo se jim pokusili postavit. Šlo o víc: mnozí z nich, možná většina, byli fyzicky deformovaní, jejich lebky byly nepřirozeně obrovské a vystouplé.

Vypadali vlastně děsivě divně. Byli to bojovníci z nočních můr.

Hunové praktikovali úpravu lebek. Na hlavy svých dětí vyvíjeli trvalý tlak – počínaje velmi krátce po narození -, aby změnili tvar jejich lebek, zatlačili je dovnitř a prodloužili.

V článku publikovaném v časopise Journal of Archaeological Science však vědci Varsha Pilbrow a Peter Mayall z australské University of Melbourne ukazují, že nájezdníci nebyli ve své zálibě v roztahování, mačkání a svazování lebek zdaleka ojedinělí.

Mezi mnoha kulturami po celém světě byla tato praxe známa již od doby bronzové, ačkoli v celé Římské říši byla do značné míry přerušena. Na co si Hunové mohou dělat nárok, tvrdí badatelé, je to, že inspirovali její masivní oživení v mnoha částech Evropy – dokonce i v zemích, kam nevkročila jejich noha.

Deformované lebky, píší Pilbrow a Mayall, nebyly jen metodou, jak vyděsit cizince. Byly také symbolem sounáležitosti.

„Více než jiné formy modifikace těla, jako je skarifikace, tetování nebo rytí zubů, je záměrná modifikace lebky jasným znakem přisouzené sociální identity, protože jedinec není nikdy konzultován, ale kooptován do této praxe společností, aby demonstroval určitý aspekt estetické, genderové, statusové nebo skupinové identity,“ píší.

Pro své zjištění dvojice zobrazovala a analyzovala 23 modifikovaných lebek z Gruzínské republiky, 17 z Maďarska, 13 z Německa, dvě z České republiky, jednu z Rakouska a jednu z Krymu, přičemž všechny pocházejí z období známého jako velké stěhování národů, které trvalo mezi čtvrtým a sedmým stoletím.

Tyto lebky pak byly porovnány se 14 nemodifikovanými lebkami.

Výsledky ukázaly, že způsoby modifikace lebek se lišily podle regionů, což naznačuje, že výsledky znamenaly příslušnost k různým kulturám. Existovaly také důkazy, že v některých oblastech lidé s deformovanými hlavami – předpokládalo se, že šlo o přistěhovalce – v této praxi v nových zemích nepokračovali.

V různých kulturách se lebeční deformace uplatňovala u mužů i žen. Lebky nalezené v Gruzii, Bavorsku a Maďarsku byly skutečně převážně ženské – i když vědci naznačují, že to může být částečně artefakt zkreslení vzorku, který odráží skutečnost, že bylo nalezeno více ženských lebek.

V některých oblastech, například v Bavorsku, však důkazy naznačují, že migraci vedly ženy.

Centrem praxe lebečních úprav bylo nepochybně Maďarsko, kde příchozí Hunové založili své osady. Pilbrow a Mayall uvádějí, že ačkoli zde byly nalezeny příklady deformací lebek datované do doby bronzové a do 1. století n. l., „nejvyšší výskyt lebečních modifikací je patrný … po příchodu Hunů a tento vzorec přetrvává i po zániku hunské říše“.

Tamní praxi lze podle nich správně označit za autochtonní a lokální.

Vášeň pro deformování lebek dětí se však podle všeho rozmohla i v mnoha dalších oblastech, včetně těch, které Hunové ani nenavštívili, natož aby je vyplenili.

Badatelé na podporu tohoto zjištění uvádějí více důkazů, včetně toho, že existovaly různé styly deformací. Také genetické důkazy ukazují, že se tato praxe rozšířila daleko za hranice samotných Hunů.

„Při genomické analýze byly ženy s modifikovanými lebkami poměrně heterogenní ve svém původu,“ píší, „vykazovaly severo/středoevropský a jiho/jihovýchodoevropský původ, stejně jako východoasijský původ.“

Prostě proč se tato praxe rozšířila široko daleko poté, co o sobě dali vědět Hunové, je něco jako záhada, ale Pilbrow a Mayall předpokládají, že to mohlo být proto, že pověst se šíří mnohem dál než lidé.

„Postulujeme … že to značí spíše dlouhodobý kulturní vliv Hunů než jejich fyzickou přítomnost a že obnoveným podnětem k modifikaci byla potřeba udržet si sociální identitu při migraci a setkání s jinými skupinami,“ píší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.